Ahoj Mariko,
asi tě nepotěším, ale budu pět jen chvály.
Porod byl strašný, další dítě už asi nikdy mít nebudu. Po několikahodinových křečích, kdy jsem byla v šoku, vystresovaná a úplně zoufalá mi byl konečně nabídnut epidurál - byla to úžasná úleva a porod se tím dokonce urychlil. Jak jsem byla ve stresu a totálně napjatá, tak to vypadalo, že dítě snad nikdy neporodím. Tím, jak jsem se po zavedení EA uvolnila, všechno se krásně urychlilo a skončilo narozením naší Marušky. Následně jsem žádné problémy neměla - některé maminky prý bolí hlava nebo necítí několik hodin nohy - a holčička se hned měla velice čile k světu!!
A ještě k tomu, jak píšeš, že porod a strach z něj je přirozená věc. S tím musím jen souhlasit, je to přirozená věc, ale pokud se dostaněš do ruky takovému personálu, jako se to stalo mě, tak se z porodu stane věc nepřirozená. Do porodnice jsem odjela poté, co mi praskla voda a následujících 24hodin se nic nedělo. Pak konečně přišly kontrakce, které už byly opravdu "ty pravé". Jejich frekvence a intenzita mě velice překvapily - poctivě jsem se na porod teoreticky připravovala - ale tohle mě vyvedlo absolutně z míry. Bláhově jsem si myslela, že porodní asistentky jsou v porodnicích také od toho, aby ženě dělaly takového průvodce jejím momentálním stavem a ujistili jí, že to, co se právě děje, je stále v normě. Přes osm hodin jsem trávila v temném pokoji (stahy na mě přišly před půlnocí), bez zájmu službu konající sestry. Ta mi jen doporučila, ať spím, abych měla dost energie na samotný porod. Na moje otázky nereagovala a bylo jí to všechno jedno. A tak jsem se dostala do hrozného stresu, třásla jsem se po celém těle, tekl po mě chladný pot a čekala jsem, až umřu (opravdu jsme si myslela, že se děje něco neobvyklého, a že to nepřežiju!!) Pak se naštěstí vystřídala směna a nová porodní asistentka když viděla, v jakém jsem stavu, se mě hned ptala, proč jsem si neřekla o epidurál. Vysvětlila jsem jí, že se se mnou o tom její kolegyně nechtěla bavit. Takže se sehnal anesteziolog a za půl hodiny byl pro mě zase svět místem, kde se dá žít. Další hodiny nebyly sice příjemné, ale dalo se to v pohodě vydržet. (rodila jsem v Praze, v Motole)
Abych tedy shrnula můj strašlivý zážitek, který se jmenoval porod - komunikace s povolaným personálem by v mém připadě byla užitečnějsí, než následné podávání anestetik!!
Přeji hodně štěstí!
Katka

P.S. - Hlásila jsem dopředu, že budu chtít EA a krevní testy, pokud vím, mi nedělali.