měla by ses probrat. Taky mi to trvalo, ale nakonec jsem prohlédla. Kdybych nebydlela v jednom domě u našich, v tuhle chvíli bych tvrdila, že táta, takový skvělý táta a manžel, světák, frajer který nezkazí žádnou legraci, je ten největší chudák, protože si vzal naši mámu a že naprosto chápu, že od ní odešel, protože byla hrozná, nic neuměla, nic doma nedělala, venku ho nereprezentovala, styděl se za ní a že se s ní rozvedl, bylo vlastně fajn, protože co jinak s ní. Teď má krásnou, milou, hodnou, mladou ženu, se kterou čeká své nové dítě.... potud ironie - ale zažila jsem psychické týrání z jehjo strany vůči mamce - což jsem zjistila až za čas, dřív to bylo jen o tom, že táta na mámu řval, kvůli každé kravině, nic se mu nesmělo vytknout, doma nic nepomohl a když už ano, půl roku o tom mluvil. Nejradši se sebral a šel si sednout na zahradu, to jen máma neměla nikdy na nic čas, protože pořád jenom musela, když se rozváděli byla uzlíček nervů, který by mu odsouhlasil cokoli jen aby měl od něj pokoj..... bylo toho hodně a kdybychom my děti nepohlédli, máma tu zůstala sama, se šílenou hypotékou a bez peněz a on by si opět užíval. Je potřeba abys taky vyslechla verzi tvojí mamky, jaký byl život, když jste se odstěhovali na kolej, co se doma dělo.