Exmanžel odešel před sedmi lety, od té doby jsem sama, mám dvě děti (eď ve věku 11 a 14).

Hned po rozvodu se kolem mě motali dva dlouhodobí kamarádi, fajn kluci bez zásadních vad - až na jediné - v obou je kus jakési "ňoumovatosti" - což jsem zjistila, že ve mně dokonale hasí jakýkoliv náznak jiskry. A jako kamarády už je mám, kvůlivá tomu s nimi nepotřebuju dělat opičky

Zkoušela jsem inzeráty... asi 4 jsem dokonce i osobně potkala... jeden by snad šel, ale pro toho jsem "nešla" zase já, tři byli čiré tragédie (typu opuštěný ostrov, on a já, jmu se budovat palisádu a kopat vodní příkop, abych byla co nejlépe oddělena).

V mém pracovním i zájmovém prostředí jsou furt stejní mužští - málo přijatelných v příhodném věku a ti jsou dlouhodobě zadaní.

Jsem docela samotářský morous, co má rád svůj klid (a zhoršuje se to v posledních letech razantně), takže jsem přestala hledat a momentálně jsem úplně v pohodě. Co bude později, až děti odrostou, neřeším, nějak bylo, nějak bude