Tylity, já se tady nechci pasovat do role toho kdo ví přesně co je v babičkovsko-vnukovském vztahu to hlavní, ale myslím si že všechny tyhle věci hrajou dohromady.

Nedělám z bedsídky základní kámen všeho,umím si představit babičku, která v životě na žádném představení nebyla a je skvělá a děti ji milujou, stejně jako takovou, která to tam formálně odsedí aby se ukázala a jinak nic.

Dokonce tady ani nechci trousit výchovná moudra, na to se necítím , děti mám zatím relativně malé. Ale závěr, který dělám z vlastních vztahů s prarodiči a ze vztahů, které mají (se svými prarodiči) moje děti je, že nejvíc se počítá ten čas a opravdový zájem. A to si děti pamatujou a vnímají to.