Vzhledem k tomu, že těhotná žena byla v našem zdravotním systému vehnána do role pacienta, podívala bych se, jak se v Krči dodržují práva pacientů.
PACIENT MÁ PRÁVO:
1. na zachování mlčenlivosti o skutečnostech, které se zdravotnický pracovník dozvěděl v souvislosti s ošetřováním nebo léčbou
2. na veškeré informace o svém zdravotním stavu
3. získat od svého lékaře potřebné informace pro zasvěcené rozhodnutí před zahájením nového diagnostického nebo terapeutického postupu
4. odmítnout léčbu a být informován o důsledcích svého rozhodnutí
5. na soukromí při ošetřování nebo léčbě
6.-14.: body týkající se prevence, první pomoci, výdeje léků, zdravotní pojišťovny
15. na ohleduplný, citlivý a důstojný přístup při léčbě
PRAXE:
1. Nedodržuje se. Na UZ jsme byly v jedné místnosti tři (mimochodem bez možnosti odložit si bez přítomnosti další osoby), nálezy se diktovaly nahlas přede všemi. V poradně je to obdobné - mezitím, co se v kabince dvě ženy převlékají, se třetí sestra sepisuje osobní údaje a zjišťuje zdravotní stav. V kabinkách je samozřejmě všechno slyšet.
2. Informace jsem dostala, pokud jsem se ptala. Sám od sebe mi nikdo nic nesdělil, s jedinou výjimkou - během porodu mi hlásili, jak moc jsem otevřená. Jenže vzhledem k tomu, že si do mne hmátnul (tak říkajíc) každý,kdo šel okolo, to pro mě nemělo smysl - jeden odhadl otevření na sedm, další na čtyři...
3. viz bod 2; Jednou jsem se zeptala, zda je nutné při každé kontrole dělat sono (mají jedno malé přímo u vyšetřovacího stolu), když mezi některými odborníky panují pochybnosti o jeho neškodnosti. Odpovědí mi bylo - ano, vidíme, jak dítěti tluče srdce a tudíž že žije. A já hloupá do té doby myslela, že v posledním měsíci těhotenství dokáže srdeční ozvy zachytit každá alespoň průměrně zručná porodní asistentka fetálním stetoskopem...
4. Odmítla jsem: kapačku - po menším dohadování mi bylo vyhověno; na sále ústavní košili - vyhověno po dohadování; klyzma i jiná projímadla - vyhověno; poloha na zádech - ne; Dolzin - byl mi opakovaně vnucován, pak začali lékaři "vymejvat mozek" mému manželovi, jeho naléhání jsem nakonec podlehla, nicméně dokud jsem lékařům nekývla, tak mi podán nebyl; Oxytocin podaný po vyloučení placenty - ne, "dostává ho každá"; ležet po porodu (chtěla jsem se jít vysprchovat) - ne, až na oddělení (tam mi sprcha byla umožněna, ačkoli běžná praxe je vstávat až šest hodin po porodu); na oddělení nechat dítě přes noc u sester (porodila jsem v osm večer) - vyhověno, ale po dohadování (snažili se mě přesvědčit, že jsem příliš unavena).
5. viz bod 1
15.viz bod 1; Jak kdo. Na sále byl na mne lékař nepříjemný, když jsem odmítla šplhat se během kontrakce na vyšetřovací stůl, pak už jsem těžce nesla každé jeho promluvení na mě (naštěstí k tomu nedocházelo často). Asistentky byly vcelku příjemné, snažily se mi pomoci, o to větším šokem pro mne bylo, když některá z nich na vrch dokumentů, které posílaly se mnou na oddělení, napsala hanlivou poznámku o mém manželovi. Když jsem při vizitě neměla košili nahoře a kalhotky dole, byla jsem pokárána (velice důstojné...). Pediatři jsou k dětem hodní, nicméně informace podávali pouze na dotaz a kolikrát měli tak naspěch, že jsem se ani zeptat nestačila. Problémy jsem neměla, takže s ženskými sestrami jsem do styku nepřicházela, dětské sestry byly ochotné. I když jedna z nich mi hmátla výstřihem na prso bez jakéhokoli upozornění, že tak hodlá učinit. Pracovnice, co vybírala peníze za přítomnost otce u porodu, byla nevrlá, když jsem si chtěla přečíst smlouvu, kterou mi dala podepsat - dostanu kopii, takže nejdřív ať podepíšu, s čím jsem souhlasila si mohu přečíst později...
A když už jsem se tak rozepsala, ještě pár slov k porodu. Mají tělocvičničku, kam jsem nemohla, protože bylo plno, míč asistentka sama přinesla do sprch. Děťátko na bříško hned po porodu nedávají, ale když jsem se po Verunce natáhla, tak mi ji asistentka ochotně přistrčila a podržela, abych se s ní mohla aspoň trošku poňuchňat (proč by se jí měly dotýkat jenom gumové rukavice a ne lidská kůže, že?). Přinesly mi ji po krátkém ošetření, u kterého byl manžel a pomohly mi ji přiložit k prsu. Asi po hodině si pro ni přišla dětská sestra a odnesla ji na oddělení. Nástřih mi nedělali, ale zřejmě jenom proto, že to nestihli (jinak - já se natrhla, ale šít mě nemuseli a neměla jsem ani nejmenší problémy). Mimochodem, do zprávy pro mého gynekologa napsali, že episiotomii dělali a že u mne šlo o předčasný porod (t.j. porod mezi 27. a 37. týdnem těhotenství, nebo když má novorozenec méně jak 2500g), i když jsem porodila v 41. týdnu tříkilové dítě bez známek nedonošenosti. A ještě jeden poznatek - na větu "Dobrý den, já jsem Lanštiaková." , zní odpověď maximálně "Dobrý den.", takže vůbec nevím, jací lékaři se o mne starali (sice nosí vizitky, ale na ty já hůře vidím a navíc mi připadá nezdvořilé při hovoru s někým zkoumat jeho vizitku).