Ahoj, já teda nechci působit nějak nepatřičně a dopředu se omlouvám, jestli řeknu něco špatně, ale nějak nechápu, proč máš pocit, že bys byla špatný člověk bo co, když přemýšlíš nad tím, jak dát nový život - nový domov? Pokud potkám já matka 3 dětí, maminu, u které se někdy nějak dozvím, že má dítě adoptované, tak mi je to celkem fuk. Starosti a radosti máš stejný jako já. Že nebudeš mít některé vzpomínky stejné/podobné no a?
Pokud nechceš "čáry" se svým tělem, ale jdeš rovnou do adopce, tak je to přece úžasné - dát děcku domov, ne? Nikdo tě nebude soudit, nikomu do toho totiž nic není.