Kopřivo, také bych se bála adopce romského dítěte. Mám to z vlastní zkušenosti, kdy velice slušná milující křesťanská rodina muzikantů adoptovala romskou holčičku, měli ji od malinka. Do cca 15 let to bylo úžasné dítě, dobře vychované, hrající na hudební nástroje, bez větších problémů ve škole apod. Pak se to jako mávnutím poutku zlomilo a přišlo to - drogy, krádeže, alkohol, útěky z domova, parta. Tomu sice nezabráníš ani u bílého dítěte, ale tahle holka si prostě neomylně našla partu svých, i když do té doby se s Romy vlastně nestýkala. A očividně jí tam bylo dobře, něco jí zřejmě celou dobu chybělo, a láska a pozornost rodičů to rozhodně nebyla.