Děkuji. Omlouvám se, jsem zmatená a vzhledem k mé přecitlivělosti mne to hodne "bere"... Vzpomínám si, že před rokem a něco byla možnost, že se s manželem odstěhujeme do vzdálenějších končin. Kamarádka z toho byla tehdy hodně špatná a stále se ujišťovala, že se i přesto spolu budeme dál přátelit. To jsem jí rozhodně potvrdla a dokonce jsem ji už předběžně pozvala k nám do nového bydliště. Ze stěhování nakonec sešlo. Byla jsem její náklonností dojatá... Jenže postupně se to pak začalo měnit... Jednu dobu jsem měla i trochu pocit, zda jí třeba psycholožka nedoporučila třeba se na mě tolik nevázat - jakože pro její dobro... Já jsem náš vztah jako závislost nebrala, ale těžko říct, jak to vnímala kamarádka a jak třeba i její psycholožka... Fakt je, že kamarádka je o něco uzavřenější než já a hůře navazuje vztahy, což se do našeho vztahu možná také mohlo nějakým způsobem promítnout. Já jsem vyrůstala obklopená vrstevníky, kamarádka naopak obklopena lidmi o 1-2 generaci staršími - možná i toto se ve vztazích může podepsat... Těžko říct. Jisté je jen to, že mi na ní záleží a že mi chybí. Jsem si jistá, že i jí záleží na mě. Někde je ale problém a ten bohužel neznám