Mariano, já myslím, že už jsi to docela specifikovala svým popisem a pocitem.
Některá přátelství prostě tak trochu vyšumí... Ono je to jako s milostným vztahem. Když se člověk zamiluje, tak je tím druhým fascinován, líbí se mu na něm vše, postupem času zjistí, že už to není úplně tak ( tzv. sundá růžové brýle) no a za nějaký čas ho může i nenávidět...
Ty jsi popsala, že kamarádka má obdobný problém - psychickou poruchu, tudíž tam asi došlo na jakési souznění či výpomoc v této oblasti.
Jenže co dál?? Kamarádka je osamělá - ty ne, kamarádka je silná a na vzhledu jí nezáleží - ty jsi jiného ražení. Učíš se dobře a zrejmě snadno - kamarádka se musí nadřít a stejně neproleze...
Jste prostě hodně odlišné. Nech to být a uvidíš, však se to může zase pohnout jinam a cestu si k sobě najdete!