No, ono s tím vyslechnutím se to má tak: vždy jsme se sobě vzájemně svěřovaly a spoustu věcí spolu řešily. Jsme si jistá, že to bylo vyvážené. Ta první léta jsem byla více já tou vrbou - snažila jsem se být citlivá a překonat se, i když to jistě nebylo vždy ideální. Pak jsem ale začala být sama hodně nemocná fyzicky, onemocnělo mi vážně půl rodiny a tehdy jsem já se více svěřovala jí. Ona mne vždy vyslechla a vždy mi hodně radila. Já si jejích rad vážila, ale samozřejmě - i na základě našeho odlišného žebříčku hodnot - jsem se málokdy jejími radami řídila. Tak nastala doba, že jsme si hodně radily navzájem. Časem mi ale přišlo, že už není moc ochotná mne vylechnout a spíše chce, abych já vyslechla ji. Což jsem se snažila, ale já v té době sama byla zralá na Bohnice a nebýt mého manžela a mé víry v Boha, tak jsem tam fakt skončila Kvůli nemocem sem dokonce musela i přerušit studium... Možná už tehdy tam mohl nastat prvotní nesoulad - já byla na dně a ona potřebovala tu vrbu... Nevím... Mám čisté svědomí v tom, že jsem se snažila být dobrou kamarádkou, ale ne vždy jsem byla schopna plnit fukci vrby... Může to ale přátelství více ovlivnit?