Pro dědečka to určitě nebyla lehká situace a pro rodinu také ne, ale zřejmě se s ní nějak vyrovnali a rozhodli se žít právě takhle, z nějakého důvodu. Neřešila bych to, nepřísluší mi to. Nikomu to nepřísluší.
Naše společnost je podobné příběhy schopna chápat jako "senzaci", "bombu", "tu hrůzu", "jak jen mohl.." atd., ale je to normální příběh normálního člověka, prostě se mu to takhle přihodilo a on to takhle odžil. Ostatním je po tom s odpuštěním putna.
Staral se?
Nekradl, pracoval?
Nemlátil babičku?
Neubližoval jinak lidem?
Vychoval další děti?
Staral se o to vzdálenější dítě také?
Nezabil někoho?

Jestli prošel testem - je to pro mě slušnej člověk. Pozastavuji se nad společností, co je schopna ho odsuzovat za jeho způsob života, domnívám se, že to nikomu nepřísluší.
Važ si ho dál a ne jen proto, že o mrtvých jen to dobré.