Tak psala jsem, že kamarádka mi také vždy pomáhala, radila, podporovala mne... Snažila jsem se zmínit fakta i své náhledy a podívat se na situaci z různých úhlů, ale nikdy nebudu dost objektivní, to je jasné... Vždy jsme spolu prožívaly svoje úspěchy i neúspěchy, ale je možné, že i zde se rozdíl v hodnotách mohl projevit. Já v tom, co dělám, na čem pracuji a čeho se obávám vnímám zřetelně a jasně Boží pomoc - myslím, že bez toho bych na tom byla mnohem hůře psychicky i fyzicky, vztahově, hodnotově... Tak to prostě je... Ve svých depkách, úzkostech, strachu, fóbiích... - tam všude vidím světlo, které mohu následovat... Neumím to ještě úplně dobře, ale věřím, že časem budu... A to je možná ten největší rozdíl mezi mnou a kamarádkou v našem vnímání a prožívání...