Jeste pred 3mi lety bych to jiste povazovala za ponizujici a manzelce bych radila jedine to, aby mu sbalila saky paky a vykopla ho. Ale dnes uz jsem take matka dvou deti a proto bych tak rychle a jednoznacne dotycnou nesoudila. Dokazu se totiz vzit do situace, kdy zena se uz mene ohlizi na svoje potreby a svoji dustojnost a uprednostni sve deti. Dokonce si myslim, ze by to tak melo i byt. A co kdyz nahodou ten dotycny neni zrovna zaletny sobecky hajzl, co kdyz dosud byl bezva manzelem a rodicem, mlada mu zatemnila mozek a manzelka proste bojuje za to, aby neopoustel sve dve deti, kterym tim zpusobi velike trauma a vubec uz ani nerozebiram treba materialni stranku veci apod. Pokud je zena v zajmu svych deti ochotna odpustit, tak proc by nezkusila i tuto cestu napravy veci? Doufam, ze se v teto situaci nikdy neocitnu, ale kdyz vim, ze bych v zajmu svych deti dokazala i zabit, tak musim i pripustit, ze bych se v jejich zajmu i ponizila.