Nel,
přibližně tak.
Syn žije mezi lidmi, pro který není na prvním místě nimrat se v nějakým pocitu ublížení nebo v zášti vůči tomu bekanýmu, co si dovolil mne opustit. Opouští se totiž jen to, co nefunguje a nedá se spravit, ale není důvod kvůli tomu zahazovat to, co je hezký a pozitivní. Podle mne by to tak mělo být vždycky, ale bohužel jsme na to jako lidstvo příliš málo emocionálně zralí.