Je to tak jak píšeš. Já mám dobré vztahy se všemi ex, protože mám jakési štěstí nebo vlastnost, že jakmile mám někoho fakt ráda, tak se tento stav nemění ani ve chvíli kdy začne selhávat a nemůžu s ním dál být. Prostě ten kdo se mnou strávil nějaký čas, má takové kvality, že ho nejsem schopna zavrnout či nenávidět. Ale je fakt, že jsou asi dva ex, které radši nevyhledávám, ne protože bych je neměla ráda, ale myslím, že by to nebylo dobré pro nás oba.

K těm dětem, pokud je vztah šílený, neúnosný a v rozkladu, je tam násilí, alkohol nebo něco podobně závažného, tak si taky myslím, že je lepší zvolit nějakou jinou alternativu než společné bydlení, ale zároveň určitá míra "nepokoje", která se daří zvládnout je dobrý model pro dítě, aby si nezačalo vztahy idealizovat nebo nebo nedospělo k názoru, že ze vztahu se odejde kdykoliv se mi změní emoce, někho potkám atp.