Muj nejstarsi syn mel v podstate pouze latkove pleny, ale chodit na nocnik se naucil, kdyz mu bylo 2 a ctvrt roku. Do te doby odmital na nocnicku sedet. Jenze pak prislo leto, na chalupe jsem ho nechala chodit bez plen, a kdyz se pocural, utiral po sobe podlahu. Behem necelych 14 dnu se pocuravat prestal (samozrejme ve dne, v noci mel pleny jeste asi ctvrt roku).
Druhy syn mel od pul roku pleny papirove, protoze z latkovych mel ekzem na nozickach (pri libovolnem zpusobu prani). Opet jsme zkusili stejny pristup, tentokrat ve veku 2,5 roku. Tohle bylo horsi. Pavlikovi bylo uplne jedno, kdyz se pocural. Jenze u nej hrala roli zrejme i jeho povaha - od malicka je tvrdohlavy jak mezek, chce vsechno delat jen podle sveho. Takze v srpnu jsme uspech nemeli. Zato o dva mesice pozdeji se sam rozhodl, ze pleny uz nechce. A ctrnact dni na to prohlasil, ze bude bez plen i spat. A skutecne se nepocural ani v noci.
Treti syn chodil od roku a ctvrt do jesli, a ve dvou letech uz vydrzel pres den suchy. Ale na noc potreboval pleny skoro do ctyr let, protoze tvrde spi a nedokazal se vcas vzbudit. Ted jsou mu 4 a ctvrt roku a je v pohode.
Doubravka take chodi do jesli (uz skoro rok), a uz asi ctvrt roku si sama rika, kdyz chce kakat. Na curani si taky nekdy vzpomene, ale neni to spolehlive.
Muj nazor je, ze neni dobre deti stresovat tim, ze je budeme nutit chodit na nocnik, kdyz na to jeste nejsou zrale. Ony k tomu casem dojdou (mozna s malou pomoci) samy.