já si nemyslím,že by bylo vyloženě něco po smrti,ale taky si občas povídám s mrtvým strejdou. Ale není to o tom,že by se mi něco zjevovalo,nebo že bych ho slyšela nebo něco podobného, je to prostě o tom,že když umřel byla jsem já dost mladá,na pohřeb jsem nejela (bydlel v Praze) a vím,že mě měl rád i když jsme se stýkali tak 1-2x do roka. Asi proto,že jsme si nikdy nestihli popovídat jako rovný s rovným,proto že jsme si nikdy nemohli říct spoustu věcí tak asi proto si čas od času na něj vzpomenu a říkám si co bys mi teď strejdo asi tak řekl? A co bys řekl na to ... A já tuším co by řekl. Ale to je vše. Myslím,že povídání s mrtvými je jen psychologie,právě to,že na toho daného člověka pořád myslíš,máš ho v srdci a nějak si tu jeho přítomnost potřebuješ připomínat ...


Upřímnou soustrast