Já přežila autohavárii, při které mi zemřeli oba rodiče, já a brácha jsme to přežili.
Pak jsem zachránila život bratránkovi. Spravoval auto v garáži. Byla mu zima, tak si na chvilku sednul do autaa zapnul topení. V autě usnul a kdybych pro něj nešla, že se chtěl dívat na film v televizi, našli bychom ho asi druhý den udušeného výfukovými plyny. I z téhle otravy se léčil skoro rok a půl. Kdyby mu nebylo asi 25 let, tak by to nepřežil, byl už v klinické smrti. Takhle řekli doktoři, že je mladý a možná to přežije. Když se probral, zapomněl skoro dva roky života a znovu se učil chodit, jíst, číst i psát. S pamětí bojoval přes rok, zapomínal víc než při Alzheimru, pořád se s ním muselo komunikovat a podněcovat ho, aby třeba luštil křížovky, odpovídal na dotazy, aby vůbec nějak reagoval... Bylo to fakt hustý.