Vzpomněla jsem si na svůj vstup do školy. Před příchodem do školy jsem totiž uměla nejen číst, ale i psát psacím a vůbec vpodstatě celou látku první třídy. Stalo se to náhodou - mám sestřenice dvojčata, o dva roky starší než já, se kterými jsem se víkend co víkend scházela u babičky, kde se holky musely podle pokynů své maminky učit. No a já byla děsně zvědavá a člověk rád dělá co nemusí, že jo. Taky jsem na to byla docela pyšná, dodnes si vzpomínám na tu hrdost a radost, když mě ve školce nechávala paní učitelka číst dětem, které třeba dostaly teplotu a musely do příchodu maminky ležet. Při zápisu našim navrhli, abych šla rovnou do druhé třídy, ale oni nesouhlasili. Já byla i tak prcek a vůbec rodiče měli pocit, že první třída má i jiný význam než naučit základ čtení a psaní. Měli jsme báječnou paní učitelku, která mi dovolovala číst si, když jsem měla hotovou zadanou práci, ale nedělala ze mě nic extra. Milovaly ji všechny děti. Pravda je, že já byla kliďas a když mi někdo vrazil knížku, dvě hodiny jsem se nepohnula, ale kdybych musela s hotovou prací jen slušně sedět, asi bych se nudila k uzoufání. Myslím, že na konkrétní učitelce záleží ze všeho nejvíc. To mě trošku děsí při vidině zápisu, na který máme ještě dost času - na jedné škole můžou být zcela odlišné učitelky, jak zajistit, aby mé dítě dostalo tu pravou?