Besvetko, já bych s ní taky nic neřešila, to nemá žádný smysl... Jde Ti přece o partnera, ne o kolegyni. Navíc on by to určitě z Tvé strany bral jako hysterickou reakci a ve vztahu k němu by Ti to nepomohlo...
BTW u nás to bylo opět podobné - ona mu třeba psala v různých zdrobnělinách, tak jsem mu taky říkala, že to přeci není běžná konverzace dvou dospělých lidí, tak ji obhajoval, že "ona je prostě taková" (že používá takové výrazy v konverzaci). A věřím tomu, že takoví lidé opravdu jsou, ale je to něco jiného, když si takhle píše někdo s mým partnerem. Opravdu mi to sedí na ten ochranitelský komplex, co tu popisovala Annie, u nás to tak taky bylo a vím, že manžel takový je. Je to na jednu stranu dobrá vlastnost, ale někdy se to může zvrtnout nesprávným směrem (když se sejde chlap ochranitel a "křehká květinka, co se snaží být statečná, ale má to v životě těžké"). Ale je to škola i pro chlapa, jak se s tím naučit jednat. Mám pocit, že manžel to má tak trochu dané výchovou, jeho matka je přesně ten typ, co své blízké citově vydírá s tím, jak to má v životě těžké, ale sama pro to moc nedělá, baví ji spíš ta role chudinky.