"abych prostě viděl, že jsi člověk s emocemi a city, žádná Amazonka, která to rozdejchá a vydá se na úspěšnou cestu samoživitelky"
Anie, já jsem v té situaci zachovala klid, rozvahu, vysvětlila jsem mu, že ho mám moc ráda a že si opravdu nepřeju, aby odešel, byť mu v tom samozřejmě nemůžu a nebudu bránit...a on mi na to právě řekl to "Ty to ustojíš, to já vím, ty jsi silná ženská."
Výrazně mě přecenil
Ale nejsem si jistá, že slzy apod. by bývaly něco změnily...já jsem si hlavně chtěla zachovat "tvář", kdyby se jednou chtěl vrátit (až mu dojde, že nikde o moc líp nejni), aby si mě nepamatoval jako ubulenou ženskou, co se mu věší na krk...ale právě jako tu, která mu za návrat STOJÍ.

Čili doted přesně nevím, co by bylo bývalo lepší...ale asi je to jedno v případě, že je někdo už srdcem (nebo něčím) jinde, což tady doufám ještě v žádném případě nehrozí.

No, neměli jsme spolu dítě, hypotéku, dům ani jsem nebyla těhotná, takže jsem byla v jiné (snažší) situaci než zakladatelka.