Vidím, že v tom nejsu sama, zřejmě je to normální. Nicméně mě to pořádně vykolejilo, dcerka je taková pohodářka, běžně ráno vyběhne k balkónu a křičí "Miluju tě, světe", stará se ve školce o plačící kamarády, zajímá se o zvířátka, je taková empatická. Tohle byla fakt studená sprcha. Nemám s výchovou prostě zkušenosti, nevím, na co děti dokážou myslet a co se jim honí v hlavě. Takže děkuju všem za sdílené zkušenosti, uklidnilo mě to.