V tomto věku normálka. Jeden synovec zhruba v 5 letech, koumal, co by udělal, kdyby ho unesl orel mořský. Rozřešil to takto: "držel bych ho za ten pařát a uřízl bych mu ho. Pak bych ho přinesl tetě na knížku." (tím myslel mě, brouček, mám trochu morbidní kousky mezi svými výtvory, ale používám jen kousky přirozeně (a čerstvě) uhynulých živočichů)
Druhý synovec, stejný věk: "Taťko, už mě neštvi, nebo ti uříznu hlavu a uvařím v hrnci na polívku!"
Už je tomu drahně let a ani jeden neprojevil sebemenší sklony k násilí (vyjma vzájemných rvaček). Zvířátka se u nich mají jako v ráji, takže pochybuju o nějakých pofiderních sklonech.