souhlasím.

Povětšinou doporučení je od pediatra, pokud jemu se něco nezdá.

My jsme prošli neuro, Vojtovou metodou - nedonošenci, pak klidem, pak objednávka k psychologovi (jednu dobu jsem měla obavy, že psycholog nestačí, že k psychiatrovi syn pak já, dopadlo to tak, že z jiných příčin jsem u psychiatra skončila dřív já, než syn, dlouhé lhůty, mne brali jako akutní - ne díky synovi, ale i ten zkoumal, co se děje doma - syn - atd. a spoustu věcí vysvětlil), pak psycholog našel ty poruchy... nesoustředěnost, resp zájem upřený jinam.

a jak píše Tragika, vlastně jsem často podobně fungovala jako syn, ne poruchy soustředění, škola v pohodě, ale ta upřená pozornost šla často tam, kde mne to zajímalo a zbytek byl tak nějak okrajový, jen jsem oproti synovi asi svědomitější.