V globále souhlasím s tou myšlenkou. že to tak dříve bylo. Co mi na ní hapruje je fakt, že dřív byla ta práce jiná, typově. Mám dost velkou zahradu, i zeleninovou, kterou jsem na rodičáku vybudovala, dostavovali jsme dům, šiju na děti i dům . To všechno jsou věci, u kterých moje děti (5 školka,3 doma) mají pocit, že jsem s nimi. Na zahradě je to jasné, u natírání, dělání dlažby taky, u šití si hrají se špulkama, natahují nitě, starší holka si zkouší stehovat. JENŽE - když si sednu k PC, tak s nimi NEJSEM, vím to, ví to oni. Zdaleka to není efektivní práce, ani náhodou. Nepracuji za mzdu, ale vedu dvě společenství vlastníků, kde se rekonstruují domy - je to zátěž tak na hodinu denně, soustředěně, nárazově více. Ale s tím, že u toho jsem s dětmi, zabije mi to půl dne, o efektivitě nemůže být řeči.

S holkou jsem pracovala (svou původní profesi) od jejích tří měsíců do cca 2 let, když spala, cca 3 hodiny denně. A jednoduché to bylo, dokud nezačala chodit.

Jenže teď nespí už ani jeden, vstávají v sedm, spát chodí o půl desáté.