Za nás byl průměrný věk studenta v prvním ročníku psychologie kolem 25 let. Lidi se tam dostávali i na podesátý, málokdo byl přijat napoprvý. Ze čtyřiceti lidí tak dva- myslím ti, co přišli rovnou z Gymplu. Vždycky je dobrý mít nějakou praxi a tím prokázat, že máš opravdu zájem. Tou praxí myslím, třeba že chodíš někam pomáhat do stacionáře apod. Prezenční studium se skutečně nemusí odsedět celé, sama jsem odseděla tak půlku a to jsem tam byla tak nejčastějc. Ke studiu jsem normálně pracovala- asi tak na poloviční úvazek když se to sečte a zvládalo se to pěkně. Někteří chtějí podpisy na semináře- to se teda hodně falšovalo, ale já na to nikdy neměla nervy. O individuálním plánu nic nevím, ale šla BYCH DO toho být tebou. Hodně štěstí přeju.