Přidat odpověď
Tohle mi udělala dcerka ve sněhu. Tak jsem ji odtáhla dál od silnice, věděla jsem, že je dobře oblečená, a nechala ji tak, zatím jsme se se starší koulovali. Trvalo jí to dvakrát půl hodiny, než se sklidnila a šla. Lidi sice koukali, ale přežila jsem to. Následovalo to pak už jen jednou, v menší míře. Kdyby to bylo cestou někam, kde by to nebylo důležité, asi bych k tomu ještrě přidala následný návrat domů. Naopak pokud bych jít někam musela, řešila bych to razantněji. Ale ta trpělivost se vyplatila, když to aspoň trochu šlo, holka poznala, že tudy cesta nevede. Dlouhé scény tohoto typu jsem s ní zažila několikrát a vždycky nejvíc zabralo právě to trpělivé čekání až skončí a současně trvání na tom, ať udělá to, kvůli čemu to začalo.
Předchozí