Nechce se mi moc pouštět do slovíčkaření... tak jen obecně: myslím si, že s postupem věku si pomalu dítě osvojuje uvědomění toho, že každý jeho čin má určitý následek. A je potřeba, aby dítě vědělo, že za svoje konání nese odpovědnost (příprava na život). Jsou děti, kterým to jde líp a jsou děti, kterým to jde hůř. Dokážu si představit, že u některých dětí se rodiče nadřou víc, u jiných méně a stačí se s nimi domlouvat. Hlavní asi je, na takovou aktivitu nerezignovat.
U nás to funguje trochu na principu zrcadla a zatím to funguje.