Za tři měsíce jsem ho viděla 1x na besídce dcerky, vyhýbali jsme se rozhovoru - pouze hovor o počasí, neutrální téma. A nyní občasné hovory po telefonu - většinou kvůli dcerce, jak přijde na rozvod a nebo řešení péče o malou či dělení majetku, tak to končí jeho výbuchem a nadávkami na můj pčet (.. ty zrůdo jedna!!!). Jediné verze jsou jeho verze, ani o krok stranou. Asi to budu muset na tom právníkovi nechat, ale to se povleče roky, nevidím řešení.
Přemýšlím o tom, že člověk s někým prožije 32 let a pak to vygraduje tak, že najednou střih a ten člověk mu vůbec nechybí - naopak úleva, že je pryč a každé jeho připomenutí je trauma