Kláro - ten kluk mé známé přestupoval proto, že vždycky údajně zjistil, že tam, kde je, ho to nebaví, že lepší by to bylo jinde.
Jinak - samozřejmě se máme v rodině rádi, ovšem jsme tam seskupení jedinců s různými povahami a prioritami - málo platný, je to tak. Neumím si představit to, co popisuješ - že si lidé navzájem dělají to, co si na očích vidí. Ne že by nechtěli, ale občas to prostě nevidí. Tímto ovšem nevylučuji, že to tak u vás není. U nás je to o tom, že máme svoje děti samozřejmě oba rádi, ovšem máme stále na paměti, že to jsou děti a my jejich rodiče. V některých záležitostech mají právo veta, do některých nemohou zasahovat, někdy mají poradní hlas a někdy mají hlas s váhou stejnou, jako my dospělí. Je to podle jejich rozumových schopností. Ale už jsem se i přesvědčila, že i naše dospělá dcera měla leckdy nápad a řešení, při kterém jsme padali pod stůl - prostě nemá zkušenost a hlavně - nemá odpovědnost za ostatní, to jí chybí, že že by byla zlá nebou hloupá, prostě nedohlédne, protože nemusí.