Ahoj. Já jsem příteli řekla asi před 2 lety, že tak do 2 let bych chtěla miminko. No neřekl mi ani ano, ani ne. Tenkrát to bylo spíše takové plánování, ale 2 roky utekly a já bych ráda měla miminko letos. Tak nějak jsme to loni lehce probírali a přítel ne že by skákal radostí, ale přišlo mi, že dítě chce. On je takový hodně starostlivý a řeší ty věci kolem jako jsou peníze, aby měl jistou práci atd. Určitě jsou to důležité věci, vím! Ale teď se nám nějak zkomplikovalo bydlení a letos jsme taky měli v plánu svatbu a to miminko, ale nevíme jak to všechno dopadne. Mě každopádně na svatbě tak nezáleží jako na tom malým. Takže pokud se odloží svatba, nerada bych odkládala to malý. Je mi 28 let, přítel je o necelý 2 roky mladší, i proto musím být trochu trpělivá. Ale já mu tehdy řekla, že bych chtěla do 2 let dítě a teď si myslím, že to sdělení nebylo zrovna nejlepší. Myslím, že bys na to měla jít tak možná trochu opatrněji, je to asi sobecké mu začít vyprávět, že ty chceš dítě, že ty to tak cítíš, je potřeba zjistit i jeho pocity. Co takhle mu říct: Neuděláme si miminko? nebo A co to naše miminko? Uděláme si?.....Víš tak jako na něho záleží jaký partner je, ale podle mě na to bude slyšet asi lépe než na něco jako Já chci.... Jinak taková poznámka: opravdu záleží kolik je ti let, protože já třeba ve 24 letech bych žádné miminko neřešila, prostě jsem ho ještě nechtěla, ale teď chci a přítele na to musím něžně připravit, jelikož je mladší ;-) Udělám pro to maximum a pokud bude chtít počkat třeba ještě rok - vydržím, ale déle určitě ne....