Jenže to je zase o úhlu pohledu. Monty dle Tebe je to výsada, dle jiného samozřejmost. Pro mě je věrnost samozřejmost a já ji vždy považovala za samozřejmou jako vlastnost muže, které budu milovat. Uznávám, že může dojít ke střetu s realitou Ale já kvůli tomu nejsem schopna překopat mé představy o morálce jako takové. A mohu se i snažit to samé chápat u svého muže.
Ale! Vztah je o nás dvou, chodili jsme spolu nějakou dobu, jsme manželé nějaký ten pátek, můj muž si mě bral takovou jaká jsem, jestliže mi něco důležitého ve svých názorech zatajil (myslím teď jiný názor na nevěru než mám já, jeho rozhodnutí nemít žádné děti, dát se k Jehovistům), byť by mohly být důvody ušlechtilé (snaha neublížit mi), teď jsme na nějaká zásadní rozhodnutí už dva (případně tři, čtyři počítám do toho děti, né milenky )

Abych to uzavřela, Monty, souhlasím s Tebou jen v případě, kdy mají dva stejný názor, tedy pokud jdou toho od začátku s tím, že žádné výsady pokud se monogamie týče nejsou, jinak mi přijde fér, svůj názor sdělit včas, aby měl ten druhý možnost vycouvat, pokud toto bude považovat za prioritu. Pro mě je věrnost samozřejmost, ale né priorita, ale to si vyřeším případně doma

Mně se líbí názor na nevěru Gábiny Osvaldové, kdy si dovolím opravdu volně parafrázovat : "Nevěrný muž je jako muž bez nohy".. Muž, kterýho miluješ nemá nohu, Ty samozřejmě chceš, aby ji měl, ale on ji prostě nemá