Karo, co se týče slovního hodnocení, asi se takřka bezvýhradně shodnem.
Problém vidím jedině v tom, že Norsko má oproti ČR tu výhodu, že v určitých věcech je prostě dál. Nemusí řešit, kde vyšťourat peníze na to, aby každá škola měla internet. Neřeší vytunelované banky a desítky miliard v černé díře atd. Vím, že nejde jen o peníze, že záleží na osobnosti učitele, ředitele školy, jejich otevřenosti a moudrosti, ale marná sláva... To, co většinu lidí pálí víc, je fakt, že se ruší nemocnice, mladé rodiny často nemají kde bydlet, korupci najdeš skoro všude, bohužel často i na školách... Prostě to, co teď zrovna nejvíc trápí mě, představuje pro většinu společnosti naprostou prkotinu a hloupost: "Ále co, my jsme taky domů nosili pětky a Hanička Vomáčková samý jedničky, a taky jsme to přežili..."
Divila by ses, kolik rodičů si přeje klasické známkování i u prvňáčků... Ta tradice, kdy se pěti stupni dají "ohodnotit" všechny schopnosti je tu zakořeněná prostě moc dlouho, navíc zmrazená desítkami let, kdy se nesmělo vyčuhovat nikde a nikam :-(
Ta maminka, o které jsem předtím psala, vybrala nakonec myslím Školu hrou, která je v tomhle mnohem liberálnější, ovšem musí platit pěkně vysoké školné, které pochopitelně roste úměrně inflaci.

Protože jsem nechtěla být jenom pasivní remcalka, napsala jsem mail jedné poslankyni, která byla ve školském výboru PS PČR, a byla tam za stranu, kterou jsem volila. Nikdy mi neodpověděla a loni v červnu už zvolená nebyla.

Jak jsem si to teď v sobě oživila, začínám pomalu sbírat vztek a energii, abych zase někde něco podnikla ;-)
K.