Danielo, takhle těžko říci. Průměrně by se snad dalo říci, že třeba týden v měsíci to není zrovna ideál. Nejdelší ataka trvala snad dva měsíce, z toho jsem cca pět týdnů byla fakt jako loutka, sám manžel potom říkal, že se bál, že zemřu. Já jsem zjistila, že pro mě je velmi podstatné zachytit to už v samém počátku, kdy přijdou první náznaky. V hlavě si říct něco jako: Hele, ty svině, vím o tobě a nenechám se sežrat. Naštěstí mému muži stačí říct, že je mi zle a nebudu dočasně fungovat. On už to zná, bere potom denně kluky ven, stará se o ně atd.