"Naštěstí mému muži stačí říct, že je mi zle a nebudu dočasně fungovat. On už to zná, bere potom denně kluky ven, stará se o ně atd."
Já nikoho nemám
Včera jsem si připadala jak idiot, když jsem vlastní dítě instruovala, co má dělat, kdyby se se mnou něco stalo (a to nemyslím depku ) a připadala jsem si jak největší ztroskotanec
Nepředpokládám, že mě to dítě pochopilo, je dost po tátovi...ale aspoň jsem ho informovala, že se něco takovýho stát MUŽE (říkám mu to sice už léta, ale jak se nemoc zhoršuje a dítě roste, přitvrzuju)
Dneska jsem přemýšlela, jak by to vypadalo na světě, na kterém nebudu...je fakt, že mi dost vadí ta představa, že by se nic zásadního nestalo , tak mě to vždy donutí tu radši ještě chvíli oxidovat a otravovat lidem život