No Klotyldo, to taky znám. Nejhorší bylo, když jsem nebyla nějakou dobu vůbec schopná vstát z postele ani abych dala třeba prádlo do pračky, neusla jsem po několik týdnů ani s práškama na spaní a do toho ty hnusné myšlenky a odporné pocity, hotové peklo v hlavě, nedokázala sjem nic snít, jen snad se napít, žádná úleva po injekci epaurinu (nebo jak se to jmenuje), neurol, antidepresiva ani nic jiného nezabíralo, nedokázala jsem ani sedět na židli, až jsem z toho napětí omdlela, myslela jsem, že už umírám a odvezli mě hospitalizovat, ale ani tam mi to nepomohlo, až po hoodně dlouhé době se to zlepšilo tak nějak samo.
A tak si dovedu vážit chvil, kdy je "normálně".