Ahoj, bude mi 22 let, manžel má 31. Brali jsme se v únoru 2008, v červenci 2008 se nám narodil první syn, v červenci 2010 druhý. Manžel hraje fotbal v okresním přeboru, máme rybník, rád rybaří. Dvakrát týdně chodí na trénink, někdy ještě v sobotu jezdí hrát hokej. Doma v podstatě nic neudělá, v drtivé většině uklízím já. Někdy jdeme s klukama na procházku, ale to je tak 4x za měsíc, většinou o víkendu. Jde mi o to, že bydlíme na vesnici, já nemám řidičák a tak jsem docela odkázaná na manžela když chci někam jet. Do města na větší nákup nebo za rodinou občas jedeme bez problémů, ale za rodinou co mám 100km jen dvakrát za rok, nechce se mu tam moc jezdit (takhle mi umřel pradědeček a rok na to prababička aniž jsem je viděla, pokaždé jsem se zmínila o tom, že bysme tam mohli zajet cca měsíc před jejich smrtí). Já věčně sedím doma, není tady s klukama kam jít, ani dětské hřiště tady není, takže jenom pořád dokola obcházíme vesnici (občas zajdeme za příbuznou do družiny, je tady aspoň les a rybník), kamarádky tady žádné nemám. Jde mi o to, že manželovi je nejspíš vhod že pořád sedím doma a hlídám kluky, takže on si může jít kam chce. Docela často si po práci chodí ještě odpočnout, že je mi třeba blbě nebo jsem unavená je mu jedno, mám prý kluky dát jeho mamce, ať je pohlídá (bydlíme ve jednom domě). Jenomže mě je to už blbý a taky sem si ty děti nedělala s ní. Od včerejška je mi blbě, mám zvýšenou teplotu, bolí mě hlava a v krku, mám rýmu a spouští se mi krev z nosu, kašlu. Prostě takhle blbě mi už hodně dlouho nebylo a on si ani nevzal paragraf, že to tady s mamkou nějak zvládnu (mamku pustili minulý čtvrtek po týdnu z nemocnice, měla bušení srdce, bere na to dlouhodobě léky). Další jeho specialitou je objednávání věcí na fotbal ke konci měsíce. Krásně bysme vycházeli s penězma, možná by se dalo i dávat stranou, ale on si pokaždý objedná něco dalšího-tenhle měsíc za 3000,- a ani mi to neřekne, já pak čumím jak puk na pošťačku a přemítám kde sakra vezmeme na plíny než dojdou peníze na účet. Takovejhle opravdu nebýval, to bych si ho snad ani nevzala