Brzy určitě není! Dítě se vychovává od narození, není třeba čekat na nějaký okamžik, kdy bude "dostatečně" chápat. V jednom roce nemusíš snad ani nijak okřikovat (vlastně ani starší nemusíš okřikovat, já to vůbec nemám ráda, protože se to obvykle stupňuje a skončí to těmi maminkami, co vlastně permanentně křičí a děti je už ani nevnímají). Úplně v klidu k dítěti přijď a řekni klidně, ale pevně "nene, to nebudeme dělat, to by ...(spadlo, spálilo tě, atd.)". Dítě nejspíš bude pokračovat, s tím počítej, takže to takhle budete opakovat několikrát, můžeš mírně stupňovat tón hlasu, aby chápal, že to není hra a že to myslíš vážně, můžeš ho pevně vzít za ruku a zastavit mu ji v pohybu, když nic nepomůže, popadnout dítě a odnést. V případech, kdy o nic nejde a neublíží si, bych nechala "akci" skutečně proběhnout - ať klidně něco shodí, odněkud spadne apod., aby viděl, že když neposlechne, následek skutečně přijde. Každé dítě je samozřejmě jiné, ale mně to takhle fungovalo dobře, neměla jsem s dětmi v tom věku žádné výchovné problémy.