Radši anonymně:
chápu tě..tyhle stavy znám..naž se aspoň nemít doma nic, co tě pokouší, to už mi docela jde, neberu si s sebou do města nebo do obchodu větší finanční obnos, nakupuji podle seznamu a ani ťuk navíc. Nebo schválně koupím čokoládu nebo jogurt, který mi nechutná, aby mě to nelákalo. Aspoň mělý pokrok, ale každý krok se počítá, musíme to zvládnout!
Tak ěm napadlo, holky, budu moc ráda, když se někdy ozvete do této diskuze, jak jste na tom, můžeme se navzájem povzbuzovat a třeba i těmi malými pokroky motivovat k uzdravení