Milý Rosťo,
tvůj příspěvek mě docela pobavil, ale taky překvapil. To, že se desetileté holčičky zamilovávají a odmilovávají vcelku rychlým tempem není nic zvláštního, spíše mě zaujal přístup pedagogů ve škole - nebývá obvyklé, že by učitelky obětovaly vyučovací hodiny na uspořádání podobné bláznivé akce. Buď je paní učitelka úžasně nadaná vcítit se do mentality desetiletých děti a vyučuje je opravdu netradičním způsobem, nebo je naopak patřičně švihlá. Jinak co se týče zmíněné "zamilovávací" problematiky, tak si ji užívám se stejně starou dcerou plnými doušky. Jejím krátkým životem již prošlo tolik "vážných" známostí, že to je pomalu na román. Pravidelně si vyměňuje s kamarádkami informace, jaké to bylo, když chodila s tím nebo oním, občas přispěchá domů se zprávou, že nějakému asi dá kopačky, protože ji štve a začne chodit s tím anebo s tím. Připadá mi to úsměvné, podle mě to patří k věku, i když hlášky o tom, jak který kluk umí "francouzáka" mě přece jen nepatrně vyvedou z míry.
Ale přece jen si myslím, že je lepší, když je holčička trochu "do světa", když se od raného věku učí vycházet a jednat s kluky a řešit různé problémy. Heslo "sedávej, panenko, v koutě, když budeš hodná, najdou tě!" už tedy dnes v žádném případě neplatí. Já fandím aktivním a samostatným a trochu oprsklým holčičkám, protože jsem sama byla jako malá spíš introvertní, plachá a nesmělá a dalo mi dost práci se později v pubertě prosadit. Takže pozdravuj tvojí nevěstu, schválně, jak dlouho jí to manželství vydrží. Ahoj Šárka