Evavo, je mi líto, ale tady radu nemám. Nechceš ho opustit a hledáš záminky, proč to nejde. Pokud k tomu potřebuješ krizovou situaci, stačí počkat. Promluvit se spoluchlastajícíma kamarádama je nesmysl. Určitě se ti nezadaní, spolupařící kámoši budou snažit ho přinutit nepít, protože se nad tebou slitují.
Chceš změnit něco, co s největší pravděpodobností změnit nejde, vynakládáš sílu na boj s větrnými mlýny. Scénář je pořád stejný. Pokud zkusíš rozumný argumenty, udělá z tebe hysterku, ty si budeš připadat špatně, že ho omezuješ, budeš vědět, že to není dobře a než se rozhoupeš něco s tím udělat, budeš brečet v koutě, a to brečení bude nejspíš čím dál častější.
Vidíš u něho ty dobrý vlastnosti, ale ty alkohol časem všechny přebije.
Omlouvám se za tu otevřenost, ale vím o čem mluvím a přemýšlela jsem stejně. K rozhodnutí stejně nedojdeš na základě zkušeností jiných, ani nějakých názorů. Pravděpodobně budeš ještě nějakou dobu hledat na netu formu alkoholismu, pátrat proč to dělá, a snažit se ho pochopit. Bohužel, zkušenosti s tím bývají nepřenosný. Musíš si tím projít a teď chceš slyšet, že se změní a bude to lepší. Bohužel, i tohle je klasika.