já s tebou souhlasím!!

naše děti mají část hraček v pokojíčku, pomalu to začíná být i opravdu pokojíček na hraní a část v obýváku. pokaždé nad krabicí se ozve - jééééé a rozzářená očka "něco našla".. a pokaždé je to něco jiného...
ale nejbezpečněji si dcera s autíčkem, ulitama od šneků nebo si "čte" v knížkách.. ostatní zvukové hračky (které jsme mimochodem domů nechtěla, ale stalo se) si vždy prohlídne, chviličku si zahraje a zase vypne a uklidí.. vděčná hračka rolička od toaleťáku, kámen, šiška, apod... kam se hrabe "fišr prajz"

rozhodně děti všude nepronásleduju, okno mají zabezpečeno, klíče jí nezajímaj.. voda je fenomén, ale daří se zvládnout, že není třeba si umývat ruce 15 minut v kuse, apod.. když mě dcera potřebuje, sjme jí na blízku, ale ne tak, aby nebyla schopna sama vlést do trampolíny, zavřít se skákat..
čas od času jí nasypu do mističek cukr, strouhanku, apod a ona "vaří" a je děsně spokojená.. sice mi to tady pak ještě 14dní chřoupe ale za ten šťastnej výraz to fakt stojí...