Bohužel to tak mám. Děti jsou opravdu středobodem mého vesmíru. Dopřávám jim spoustu věcí. Ale v mém případě pro to mám i vysvětlení. Měla jsem poměrně drsné dětství, otec si ze mě v první třídě udělal náhradu za mojí matku .... já si skrz děti jakoby užívám všeho toho, co jsem sama jako dítě nezažila.
Asi to tak není úplně správné. Ale čtu si s nimi knihy, které mně nikdo nečetl, kupuju jim hračky, které jsem nikdy neměla, mají možnost chodit na kroužky, což jsem sama nemohla, navíc díky mnoha okolnostem jsem již byla lehce postarší matka, první dítě se mi narodilo, když mi bylo lehce přes 30

Na druhou stranu funguju samostatně, babičky ani dědečky nemám, mám na pár hodin týdně hlídací paní, podnikám, snažím se mít čas i na sebe, ale mé děti už taky nejsou úplně maličké, 3 a 5let. Nejsme žádný extrém, ale často si musím opakovat, že není potřeba, abych veškerý čas, co s dětmi trávím, byl jenom a pouze aktivní. Dokonce jsem se už naučila, že si můžu i přečíst noviny, zatímco si děti hrají v pokojíčku samy.