Nemusí jít o dobu. Mě se moje matka věnovala více, než já těm svým, a chodila jsem do více kroužků. Každý rok k moři, každou zimu na hory lyžovat. To moje děti toho mají méně.
Já to neocenila, prostě nejsem na to dost akční, akční byla moje maminka a chtěla, ať jsme toho součástí, u bratra to bylo fajn, já na dětství dobré vzpomínky nemám, bo s mým naturelem se to míjelo.
U svých dětí se snažím reflektovat, jací jsou, takže můj mladší syn začal s kroužky dříve a ve větší míře, protože mu to jde k duhu, byť můj starší je obecně nadanější, jde mu výborně vše, na co sáhne - ale nemá extra ambice, prostě přijde, zvítězí, a jede se dál, nevěnuje tomu moc pozornosti.
Druhý je rváč, ve smyslu větší cílevědomosti, a chce vše co starší a ještě něco navíc, čemuž se zatím vzhledem k jeho věku trochu vyhýbám.
Na jeden kroužek chodí dokonce i moje dvouletka, prostě chce chodit s bratry a trenérka ji přibrala do skupiny (skákat 1,5 hodiny na profi-trampolíně spolu s dalšími hrami přiměřeně jejich kondici není nic, co by jí škodilo).
Ano, pro mě jsou děti na prvním místě, a snažím se o vyváženost. Jsou rovnocennými členy naší smečky.

Nejsem ten typ matky, která je ráda venku, je to pro mě oběť pro dítě, kterou podstupuju jen od jara do podzimu, mě trošku nahání husí kůži jiné příspěvky "raději s dětmi jdu ven, do lesa, na hřiště", to fakt radši kroužek
Jasně že chodíme i ven, kdyby bylo na mě, i potraviny bych si objednala přes internet a ven skoro nechodila