Souhlasím s autorkou.
Tak třeba před sto lety a dále do minulosti - kdo se s dětma takhle piplal jako dnes?
Byly tehdy děti partnery svých rodičů? Dnes se příliš přeceňuje to kamarádství mezi dítětem a rodičem, aby jakékoli rozhodnutí matky bylo jakože výsledkem diskuse. Neuznávají se poslušné děti. ...
Moje děti musí poslouchat, když s něčím zavelím, tak to tak prostě bude, prostor pro diskusi jim dávám tam, kde já to určím, pokud řeknu, ted se odchází tam a tam, nebudeme o tom diskutovat, protože já jsem šéf a dítě bude poslouchat rodiče, ne naopak.
Chacha, zkuste si představit tu diskusi před sto lety, když každé dítě by chtělo dělat něco jiného...ve stejný moment. Možná namítnete, že žijeme v této době, ne před sto lety. Ale co je lidstvo lidstvem, rozhodovali rodiče. Ne děti. To mi příjde přitažené za vlasy.