Lelo, i kdyt mateřství bezesporu považuji za to nejkrásnější, co mě kdy potkalo, tak se to na druhou stranu snažím brát rozumně. Vycházím z toho, že nejen dítě, ale i matka chtějí a potřebují mít někdy svatý pokoj, a podle toho se zařizuji. Řekla bych, že se svým dětem věnuji nadprůměrně, ale nemám dojem, že bych je nějak nezdravě zahlcovala pozorností. Nechodíme na žádné kroužky (ne, že bych byla proti tomu, ale prostě zatím nemáme potřebu), snažím se, abychom spolu dělali, co nás právě baví, a nenutili se do něčeho jen proto, že se to "sluší". Když potřebuju něco udělat nebo chci juknout na Rodinku, tak klidně dětem pustím televizi. Paní na úklid nemám, protože mi to přijde zbytečné, když nechodím do práce, tak menší 3+1 i při dětech obstarám bez větších problémů. Nehledě na to, že si myslím, že děti rozvíjí, když mohou denně sledovat, jak se vaří, pere, myje nádobí, vytírá, luxuje... Když dělám domácí práce, tak se děti můžou buď připojit, hrát si nebo se dívat na pohádku. Kdybychom neměli babičku, která ráda a pravidelně hlídá, tak bychom si našli někoho na kratší, ale pravidelné hlídání, abychom si od sebe s dětmi vzájemně odpočinuli a aby si dítě vytvořilo vztah i s někým jiným, ale mít doma chůvu několikrát do týdne x hodin bych nechtěla, pokud by to tedy nebylo kvůli práci.