Ananto,
soucítím, jsem na tom podobně - nemám fobii přímo z doktorů, ale z lékařských zákroků. Hodně mi pomohla knížka H.Kennerleyové Jak zvládat úzkostné stavy - je sice pro psychoterapeutickou praxi, ale určitě s ní dokáže pracovat i laik. Pro mě je hodně důležité vědomí, že jsem pro doktora partner, vyžaduji, aby mě informoval o tom, co dělá, co chce udělat...a nechal mne spolurozhodovat (včetně toho, kdy mi bude zákrok dělat, abych se mohla připravit). Občas mám problém v tom, že mi dr. nevěří, že je to pro mě na hranici zvládnutelnosti...mají pocit, že když pacient nevyvádí, neutíká, neomdlívá, nekřičí, tak je vlastně asi v pohodě....nejsem, ve výsledku se pak doktorům třeba pár let vyhýbám. Takže je raději preventivně upozorňuji a žádám, aby se mnou o léčbě a zákroku komunikovali. Ale není úplně snadné najít lékaře, kteří jsou toho schopni. Jinak cokoli můžu, řeším altenativní cestou - gemmoterapie, bylinky aj. Občas s tím má některý z mých lékařů problém (např. gynekolog to odmávl, že takhle nikdy nebudu fungovat...a funguju) - nicméně oni mají znalosti současné alopatické medicíny...a nikde není řečeno, že to je právě to nejlepší, co člověk může svému tělu dopřát. Drž se, ať ti to dobře dopadne!