Kivíku - moje máma se snažila mě naučit vařit, protože holka přece musí umět vařit. Smůla, nepodařilo se jí to, protože zastávám názor, že proč se to učit, když to nepotřebuju. Taky se nebudu učit opravovat auto pro případ, že nebude v dosahu můj automechanik. A žiju? Jo, žiju. A nepociťuju jako nějakou křivdu, že jsem se učila vařit až ve své domácnosti. Prostě jsem to potřebovala. Takže vůbec nehrotím, že se moje dcera nehrne k vaření a brambory loupat nebude, aby si nezničila nehty. A je mi úplně jedno, jak to bude dělat ve své domácnosti, protože jí je naprosto jasný, že já jí tam nebudu chodit brambory loupat a mýt hajzlík.