Xantipo, já si dělám jídelníčky. I rovnou s nákupníma lístkama:)
Mám vyzkoušené, že když věnuju vaření třeba 10 minut přemýšlení (třeba v MHD, kde se nudím), tak pak ušetřím strašně moc času a leckdy i peněz.
Jsem zvyklá plánovat a organizovat si celkem všechno, nemám ráda žádný druh plýtvání - časem, penězi, silami, trpělivostí.... A na vaření aplikuju stejný postup. Třeba i ve smyslu surovin. "Jsem v kontaktu se svou lednicí" (to jsem kdysi někde četla a moc se mi to líbilo:). Vždycky vznikají zbytky. Ale nesnáším vyhazování jídla. Zároveň jsme jako dítě nesnášela, když máti zbytky hromadila a pak z nich spáchala jedno hromadné jídlo "co dům dal". Bylo to s železnou pravidelností hnusné. Kdežto když se zbytky zakomponovávají do jídel postupně, tak můžou ještě zazářit. Příklad jsou třeba ty sýrové knedlíčky - v lednici osaměle posedával okoralý kousek sýra. Přístup mé matky by byl" "počkáme, až k němu přibude osamělý kus salámu, vyvařený kousek hovězího z polívky, oschlá paprika, půlka sesychajícího celeru a čtyři hnědnoucí žampiony, pak to smícháme do jedné pánve a bude!". Já zbytky postupně zapracuju do jídel z čerstvých surovin, že to vlastně ani není znát. Ze zbytku sýra sýrové knedlíčky. Ze zbytku vařeného masa udělám salát z vařeného masa s fazolkami. Zbytek salámu a paprika budou dnes v nádivce v mase. Celer a žampiony budou vyvařeny ve vývaru. Konečná bilance nevyhazování zbytků je stejná. Já ale musím věnovat víc přemýšlení dopředu. Odměnou je chutnější výsledek.

Podobně to funguje i s tím rozvržením prací a času. Když věnuju ráno 5 minut pečlivému rozmyšlení, čím začnu a jak to dohromady seskládám, tak je pak všechno hotovo rychleji a nejsem z toho hotová já. Čas tepelné úpravy prostě ošidit nejde. Ale jde docela dobře vymyslet, aby časové proluky, které zákonitě vznikají, byly pospojované do co nejdelšího časového úseku, který se dá nějak smysluplně a příjemně využít. Prostoje v délce 20minut jsou dost k ničemu a vedou spíš ke štvanici.
Ten příklad jednoho oběda, který jsem psala výš, je přesně takový. Rozmyslela jsem si, čím začít a jak to sesadit, aby mi zbyl pohodlný čas na procházku parkem, mši a procházku parkem zpět, kolem květinářství, kde si koupím kytku na nedělní stůl... Kdyby ony 2 hodiny byly rozcupované na desetiminutovky, stačila bych maximálně odbíhat na záchod, na zahrádku se chvíli pokochat kvetoucím krokusem a už bych zas musela k plotně.
Mám dojem, že spousta lidí při vaření postupuje systémem "kopírování pořadí chodů". Ale to je většinou hrozně neúsporné. Kdybych začala polévkou a pokračovala masem, tak bych musela čekat na uvolnění trouby pro upečení korpusu moučníku několik hodin, přitom korpus se peče pár minut. Moje máti to dělá právě tak, není schopna rozmyslet si, čím začít. Tráví přípravou oběda 4-5 hodin. A to jí musí být ještě tlupa pomocníků k ruce, protože se jí v jednom okamžiku nahromadí několik nezvládnutelných akutních činností. Nesnášela jsem to. Proto jsem se snažila udělat to tak, aby mě vaření nezatěžovalo. Přitom ale mám ráda různá komplikovanější jídla, ale i u těch se to dá krásně vymyslet:) Na stejná jídla jsem oproti matce zredukovala čas práce zhruba o dvě třetiny.