Ecim, píšeš: "Uvedu hodně nadsazený příklad: Kdybych já byla frigidní a můj manžel potřeboval sex každý den, tak bych mu navrhla, že se budeme milovat obden."

Beru to jako HODNĚ nadsazený příklad. Protože by jsi to i kdyby jsi milovala až za hrob, vydržela maximálně rok. Pak by jsi se hnusem zblila. Mít sex jako sebeobětovací aktivitu pro "milovaného partnera", to by jsi musela být velmi, velmi zoufalá. Nevíš, o čem píšeš, nikdy jsi to nezažila.
Já ano, s minulým partnerem, sex mě s ním už moc nebavil, orgasmus jsem neměla, on i tak loudil aspoň 3x týdně, znechutil mě pak natolik, že jsem raději zvolila rozchod, než ze sebe dělat matraci. TAK MOC žádného muže nepotřebuju, abych volila tento typ oběti. Pak už stačilo, aby se přiblížil, a otřásla jsem se hnusem, zda zas bude sex. Přitom to byl fajn kluk a měla jsem ho opravdu ráda...

Takže kdyby chtěl ex teoreticky do poradny, co by tím asi získal? Aby mi někdo vysvětlil, že jsem divná, že s ním nechci spát 3x týdně a i tehdy, když nechci? Rozešla bych se s ním okamžitě.
Chápej, já netvrdím, že by to nejspíš mělo být jinak, než že ten, kdo chce, to holt nemůže dělat. Ale s tebou nesouhlasím, postoj "když někoho miluju, prostě lehnu a nechám ho na sobě se uspokojit" nesdílím. Protože nic víc by to nebylo. A nechápala bych ani protistranu, masturbace na těle druhého je dle mě horší, než si to udělat sám.

Semisko, píšeš, že jí přeješ milence nebo jiného chlapa. Oni spolu ale čekají dítě, pamatuješ? Jsou pár se závazkem. POkud on nepotřebuje sex a nevidí to jako problém, poradna jim nepomůže. Ta pomůže tomu, kdo problém vidí - a ani to není záruka. Co čeká ona od poradny? POsvěcení svého postoje?

Protože takto tu diskusi chápu. Nejde o to najít cestu, ale o posvěcení postoje, že ona je normální a on ne. A že on se má změnit. Nedivila bych se, kdyby se mu do poradny nechtělo
Navíc pokud on takový byl vždy, to se z něj má stát v jejím těhotenství sexuální přeborník?